Kto v skutočnosti môže za infláciu?

"...One unsolved economic problem of the day is how to get rid of the Federal Reserve..."

-- Milton Friedman

Téma inflácie je v posledných mesiacoch o niečo aktuálnejšia než obvykle vo väčšine západných krajín (nehovoriac o rozvojových). Obyvatelia sú rozrušení a preto vlády začali okamžite konať. Je treba nájsť vinníka, potrestať ho a infláciu zastaviť. Prst ukazuje na chamtivých obchodníkov, špekulantov, prípadne na temné vesmírne sily. Naopak, do radov neohrozených bojovníkov s infláciou sa stavajú vlády a najmä centrálne banky.
A nie je to náhodou tak, že zlodej kričí, chyťte zlodeja?
Za prečítanie stojí napríklad tento úvod Dana Šastného a Josef Šímy Centrální bankovnictví – iluzorní „výdobytek“ civilizace ku knihe Murrayho Rothbarda Peniaze v rukách štátu.

Centrálni bankéri si splnili detský (sen) mnohých generácii - keď peniaze potrebujú, natlačia si ich. Týmito platia svoju inštitúciu, požičiavajú ich štátu a komerčným bankám.
Pozrime sa na graf inflácie v USA v rokoch 1750 do roku 1913, keď bol založený FED. Ale moment, aj tam inflácia vyskakuje, tak to nemôže byť chyba CB!

Tu je vysvetlenie: že drtivá většina prudkých výkyvů cenové hladiny byla následkem zásahů státu do tehdejších peněžních uspořádání, které spočívaly v krátkodobém oslabení vazby mezi penězi a zlatem. To vždy vedlo k růstu cenové hladiny, tj. k inflaci, tak jak je chápána dnes. V této souvislosti stojí za zmínku zejména: 1) inflace v době války o nezávislost (přibližně v letech 1775–80), kdy Kontinentální kongres rozšířil stávající množství peněz ve výši 12 milionů dolarů o celkem 200 milionů dolarů pomocí tisku
papírové měny – continentalů; 2) inflační epizody z přelomu 18. a 19. století, kdy vládou privilegované (a často vlastněné) banky prováděly tisk papírových peněz, vrcholící roku 1814, kdy byla poprvé v historii vládou pozastavena povinnost bank směňovat bankovky za zlato; 3) inflace v době občanské války (1862–1865), kdy vláda Unie financovala válečné výdaje vytištěním státních papírových peněz – greenbacků – v celkové hodnotě přes 400 milionů dolarů. To napomohlo vítězství Severu, který byl (oproti Jihu) symbolem politické centralizace, papírových peněz a vysokých cel. Podrobnosti o americké měnové historii lze nalézt např. v Paul, Ron a Lehrman, Lewis: The Case for Gold, CATO Institute, 1982.

Pozrime sa teraz na druhý graf - inflácia v USA od založenia FEDu.

A ako CB vlastne bojuje s infláciou, ktorú vytvorila? Pomocou úrokových mier predsa! zakričí sa naučená odpoveď. Akým spôsobom úroková miera reguluje infláciu? Transmisným mechanizmom! Ako sa taký mechanizmus odhalí? No...vypočíta sa...nejak...
Samozrejme, reálna ekonomika je komplikovaná a predpovedať infláciu si skôr vyžaduje krištáľovú guľu, ako matematiku. Príkladov fatálneho podstrelenia/prestrelenia inflačného cieľa je nespočet, stačí spomenúť ČR v rokoch 1998/99, alebo 1 percentné úrokové miery v USA po roku 2001, ktoré z veľkej miery môžu za dnešnú katastrofu na trhu hypoték. Politika centrálnych bánk sa totiž viac podobá trhavej jazde neskúsenej vodičky štýlom brzda-plyn, ako plynulej jazde závodníka.
Ale keď tlačiť peniaze je tak krásne!

(problematika kritiky CB je veľmi široká a zaoberá sa ňou množstvo autorov, napr. Friedman, Acheson-Chant, Kane, Toma, Goodfriend...)